Tak jako každým rokem, tak i letos na konci školního období pořádáme pro děti spaní v mateřské škole, které vždy spojíme s nějakým programem. Nejinak tomu bylo i letos. Této akce se účastní děti starší, ty mladší až příští rok, protože celodennía hlavně noční odloučení od maminky by pro ně bylo ještě hodně těžké.
V pátek 20.6.2014 nastal dlouho očekávaný den a děti se na něj také náležitě připravily. S batůžky a povinným vybavením se dostavily ráno do mateřské školy. Dopoledne proběhlo jako každé jiné, ale změna nastala hned po obědě. V tuto dobu už na nás čekají obvykle lehátka a odpolední odpočinek. Tentokrát jsme se ani nepřevlékali do pyžam, ale jen tak jsme na koberci a na polštářku odpočívali po dobrém obědě a chystali se na odpolední program.
Před druhou hodinou odpolední jsme vyrazili z mateřské školy na nádraží, kde jsme odjeli vlakem do Zlína. Cestovalo 31 odvážných dětí a tři paní učitelky, které se o ně náležitě staraly. Ve Zlíně už na nás čekalo ve Zlatém jablku překvapení v podobě dětského filmu „Hurá do pravěku“, které jsme si s předstihem objednali. Promítalo se jen pro nás z Tlumačova, takže jsme v kině ocenili náležitý luxus a pohodlí. Pohádka se dětem líbila, byla plná dobrodružství a vzrušen , skončila samozřejmě happy endem, takže u dětí zavládla všeobecná spokojenost. Kolem šesté hodiny večerní jsme v pořádku dorazili zpět do mateřské školy. Po nezbytné hygieně jsme se zvědavostí prozkoumali, cože nám to maminky připravily dobrého k večeři. Jejich fantazie opět nezklamala, protože děti si pochutnávaly na různých specialitkách a vzájemně si pochvalovaly, jak jsou spokojené.
Po večeři následovaly volné hry dětí u stolečků i na koberci. Paní učitelky zatím připravovaly noční hru s baterkami nazvanou „Po stezce Jožina z bažin„, které se děti už nemohly dočkat. Nakonec čas rychle utekl, venku se setmělo a my jsme vyrazili na stezku odvahy. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že se zrovna rozpršelo tak, že absolvovat tuto akci venku nebylo vůbec možné. Paní učitelky ale nelenily a operativně přemístily hru do prostor naší školky. A noční dobrodružství mohlo začít. Děti vybaveny baterkami hledaly správnou cestu k cíli. Zdolávaly přechody přes lano, dinosauří skluzavku, hledali hady, žáby, pavouky ( samozřejmě gumové ) a přemísťovaly je do připraveného koše, po stopách postupovaly dále a dále k cíli. Hledaly na přilepených papírcích začáteční písmeno svého jména, prolézaly tunelem, navštívily chýši Jožina z bažin, přemísťovaly z cesty molitanové míčky, než dorazily k bažině, ve které byly ukryté medaile pro všechny účastníky hry. Bažinu hlídal samozřejmě Jožin a děti musely opatrně a potichu ukořistit medaili, aby je neslyšel a nevzbudil se. Všechny zvládly hru na jedničku a byly náležitě odměněni .
Trochu jsme přetáhli večerku, protože déšť nám přerušil naše plány, ale přesto jsme spokojeni usínali – děti na svých lehátcích spolu se svými plyšáky z domova a paní učitelky na matracích v blízkosti usínajících zlatíček z naší školky. Noc proběhla bez problémů, děti spaly, jako když jich do vody hodí. V půl osmé je probudil hvizd píšťalky a na řadě byla ranní rozcvička. Paní učitelka Inka rozhýbala všechny ospalce, kteří si hned po ránu rozproudily krev v těle.
Paní učitelka Hanka a Jana zatím chystaly pro děti vydatnou snídani. Velký dík patří našim maminkám, které nám napekly takové dobroty, že se nám jenom při pohledu na ně sbíhali všechny sliny. Na tácu se na nás usmívaly čokoládové muffíny, buchty, koláče s jablky, s tvarohem a jahodami, bábovky, svatební koláče, malé vdolky s povidly a posýpkou a zbytky slaných tyčinek, které jsme začali konzumovat už v pátek po večeři. Ty ale chrupkaly – moc jich už ale nezůstalo. Děti se olizovaly až za ušima a stály v řadě na přidání. Ještě jednou moc děkujeme paní Srovnalové, Čížové, Kutňákové, Gärtnerové ( ta přinesla dětem velký meloun – snědli jsme ho hned po páteční večeři ), paní Kotlabové, Mamicové, Zuzaníkové, Bínové, Kührové, Novákové, Havlíkové ( snad jsem na nikoho nezapomněla ) za všechny napečené dobroty, které všem moc chutnaly. Moc děkujeme i paní Marčíkové, která pro děti zajistila sladké odměny za noční hru ( pitíčka, oplatky, lízátka a sladké tyčinky ).
Děkujeme i ostatním maminkám, které nám nabízely napečení koláčů a bábovek, ale museli jsme s díky odmítnout, protože bychom jich asi všechny nezvládli zkonzumovat.
O půl deváté ráno se děti rozcházely se svými rodiči domů a my pevně věříme, že byly spokojené a nadšené prožitým dnem a nocí bez mámy a táty. Patří jim gratulace za odvahu a statečnost, protože to všichni zvládly na výbornou.
