Spaním bez mámy a táty s odpoledním programem obvykle končí každý školní rok v naší mateřské škole. Nebylo tomu jinak ani letos, jenom s tím rozdílem, že jsme tuto akci vzhledem k velkému počtu aktivit přesunuli až na pátek 1.července.
Děti přišly do školky ráno tak, jako každý jiný den. Jenže kdo je ráno potkal, určitě tušil, že se dnes bude něco dít. S plným batůžkem a plyšákem v náručí jste mohli naše děti vidět cestou do školy. Ráno velká pusa mámě či tátovi, protože se zase uvidíme až v sobotu a hurá do třídy. Dnes je přece velký den. Budeme tady poprvé spát bez rodičů, pouze s našimi kamarády a paní učitelkou Hankou a Inkou. A odpoledne? Čeká nás cesta do Zlína, kde je pro nás připraveno promítání oblíbené pohádky : „PAT a MAT ve filmu“. To bude legrace, co si asi známí kutilové zase vymyslí a vyvedou. Takhle natěšení jsme se s dětmi vydali na odpolední vlak do Zlína. Cesta probíhala bez problémů, děti sledovaly ubíhající krajinu z okýnka vlaku, kterým spousta z nich moc necestuje, a proto je jim tak vzácná. Pan průvodčí se na nás usmíval celou cestu a děti se zájmem obhlížely jeho modrou uniformu a zajímavou čepici. Ve Zlíně jsme brzy dorazili až ke Zlatému jablku, kde bylo pro nás v jednom z mnoha sálů připraveno promítání. Na lavečkách v chládku stromů na náměstí jsme posvačili a takto posilněni se vypravili do vrchních pater obchodního centra, které skrývají známé multikino.
Po celou dobu promítání se děti dobře bavily. Příběhy známých kutilů, kterým se vždy podaří něco vyvést, je bavily od začátku až do konce a po celou dobu se z našeho sálu ozýval veselý smích. Po skončení kina dostaly naše děti v nedalekém Mac Donaldu oblíbené křupavé hranolky a s plnými bříšky jsme se vydali na vlak, abychom do školky dorazili v plánovaných šest hodin. Jenže jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že vlak dneska nejede. Jak to? Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Bohužel jsme se na výlet do Zlína vypravili první prázdninový den, kdy byl tento vlakový přípoj zrušen. Jenže my jsme si hned našli náhradní řešení. Vypravili jsme se do nedalekého zrekonstruovaného zlínského parku, kde je krásné dětské hřiště. A tady se děti opravdu vydováděly. Houpačky, šplhací síť, kolotoče a jiné dětské hrací prvky naše děti natolik zaujaly, že se jim nechtělo ani na autobus, který nás měl dovést zpět do školky. Dorazili jsme na něj přesto včas a netrvalo dlouho a byly jsme zase v naší školce. Hry a volné činnosti bylo to první, co nás ve školce čekalo. Paní učitelky zatím nachystaly dětem večeře, poctivě připravené maminkami a výborný ovocný čaj, který nám uvařily naše paní kuchařky. Takto posilněny děti pokračovaly ve hře a netrpělivě vyhlížely, až se setmí. Baterky už čekaly na svou příležitost, protože s první večerní hvězdou jsme vyrazili na očekávanou dobrodružnou večerní hru na „Stezku odvahy pohádkovým královstvím“. Paní ředitelka Hanka se už po večeři vytratila na školní zahradu, aby náležitě připravila trasu.
Start cesty byl pod pergolou na školní zahradě, kde děti postupně vyrážely ozbrojeny svými baterkami na stezku odvahy. Ta vedla přes pocitový chodníček k veliké kládě u bažiny zlobra Shreka, pokračovala k zámku princezny Jasněnky, kde byly vyvěšeny barevné mašle, které měly děti donést do cíle své cesty. Dále se jejich kroky ubíraly po barevných obřích stopách, které je vedly dál a dál po stezce odvahy k trpasličímu domečku, kterým musely děti projít, aby se dostaly zas o kus blíž k cíli své cesty. Nedaleko trpasličího domku je čekal kuželkový les, který prošly a s sebou vzaly jednu z kuželek, aby jí odložily do připraveného koše. Dál cesta pokračovala mezi dvěma domečky Ježibaby a Ježidědka a právě mezi nimi byly umístěné různé překážky, které musely děti zdolat. Ještě štěstí, že světla baterek dobře svítily ! Od domečků už děti snadno trefily k indiánskému týpí, ve kterém byli skryti pavouci, ještěrky, mouchy, hadi, žáby ( samozřejmě gumoví), které děti postupně přinesly až do cíle své cesty. Nutno dodat a pochválit všechny zúčastněné. Nikdo neprojevil ani špetku strachu a všichni zvládli cestu odvahy bez problémů. Do školky jsme se vraceli až úplně za tmy a připravovali se po malé večerní hygieně na kutě, do připravených postýlek. Plyšáka z domova vedle sebe a sotva se zhaslo, po lehárně se rozhostilo naprosté ticho. Všechny děti usnuly, jako když je do vody hodí.
Ráno kolem půl osmé jsme se postupně budili a sdělovali si své včerejší zážitky. A že jich nebylo málo. Po třídě se rozlehl ostrý hvizd paní učitelky Inky, který zval děti k ranní rozcvičce. Z výdejny jídla se linula vůně horkého ovocného čaje a na podnose se v plné kráse ocitly rozkrájené bábovky, mramorové a tvarohové buchty, sladké hamburgery, věnečky, slané šneky a tyčinky, které jsme ochutnaly už včera a spousta jiných dobrot našich maminek, za které jim patří velký dík. Děti se s chutí pustily do snídaně. Potom následovalo společné zhodnocení celé naší akce. Děti obdržely sladké odměny a diplom za zvládnutí stezky odvahy a za spinkání v mateřské škole. Zanedlouho už tu byli rodiče, kteří si děti odváděli zase nazpět domů.
Dle ohlasů dětí bylo poznat, že se jim celá tato školní akce moc líbila. Domů odcházely spokojeni, plni nových zážitků a dojmů.
