V pondělí 5.prosince byly třídy naší mateřské školy plné malých andílků a čertíků. Děti v maskách těchto známých postav s netrpělivostí očekávaly vzácnou návštěvu – Mikuláše, anděla a dva nezbedné čerty.
Už od časných ranních hodin u nás ve všech třídách vládl čilý ruch. Za andělíčky oblečená děvčata spolu se zlobivými kluky čertíky, společně skotačila po koberci, nicméně jejich pohledy častokrát směřovali ke dveřím, kdy se dostaví očekávaná návštěva. A skutečně se naše milé děti ze všech tří tříd brzy dočkaly. Zvoneček na chodbě oznámil příchod Mikuláše, anděla a dvou chlupatých čertů.
Děti je statečně přivítaly a trošku s ostychem odpovídaly na všetečné dotazy Mikuláše, který chtěl vědět a znát, zda-li je mezi nimi také nějaký „zlobivec“, který by zasloužil pokárání. Několik chlapců se schovávalo za své kamarády, jakoby neměli čisté svědomí. Paní učitelky ale taktně mlčely a o těchto nezbednících, kteří často vystrkují růžky a sem tam pozlobí paní učitelky nepadlo ani slovo.
Proto nebyl nikdo veřejně pokárán, ale přesto se dětem dostalo od Mikuláš rady, aby byly hodné a nezlobily své rodiče ani paní učitelky, jinak by totiž mohly v mikulášských balíčcích najít místo dobrot černé uhlíky. Všechny děti souhlasně přikyvovaly a slibovaly, že určitě zlobit nebudou. Čertící preventivně zahrozili metličkou a společně s andělem rozdávali dětem nadílku v podobě různých dobrot, zdravého ovoce a drobných hraček. Dostalo se na všechny děti, ale jestli někdo z nich ve své mikulášské tašce nalezl opravdu uhlí, to se už teď asi nedovíme. Ale nikdo z nich si nestěžoval, tak snad byly všechny spokojené a to případné zlobení si odloží až na příští rok.
S Mikulášem, andělem a čerty jsme se rozloučili společnými písničkami a básničkami.
Za rok opět na shledanou…
