Jak to bylo, pohádko?

Po divadle v mateřské škole jsme se s dětmi ze třídy Sluníček rozhodly, že si v rámci celotýdenního tématu „Před oponou, za oponou“ zahrajeme také nějaké divadlo. Pohádky nás provázely i celým minulým týdnem, kde si v rámci celodenních činností děti povídaly o pohádkách z oblíbeného Večerníčku. Proč si teda také nějakou nezahrát?

Plyšových maňásků máme hodně a mohli jsme si vybírat také z dřevěných
malovaných loutek. Nejprve jsme si je všechny řádně prohlédli a společně
jsme přemýšleli, jakou pohádku bychom si s nimi mohli zahrát. Padlo
mnoho nápadů a nakonec vyhrála pohádka: „O Budulínkovi“. Děti si ji
ještě připomněly v povídání paní učitelky, pak jsme rozdělili role a
mohlo se začít. V našem malém divadélku se postupně odehrával příběh
neposlušného Budulínka, mazaných lištiček a zpívajícího dědečka a
babičky, kteří se s bubínkem a housličkami vypravili do lesa, hledat
ztraceného vnoučka.
Do pohádky tak zasáhly také naše děti jako herci
právě v rolích starostlivých staroušků. Pohádka se vydařila, hráli jsme
ji třikrát dokola, aby se zapojili všichni. Na závěr zazvonil zvonec a
pohádek bylo konec. Všichni jsme si za odměnu zatleskali a těšili se, že
si někdy zase zkusíme zahrát jinou, ale stejně pěknou pohádku. A
protože se dětem tato aktivita líbila, pokračovali jsme v tomto duchu i o
dva dny později.
Tentokrát se z dětí stali herci. Naplánovali jsme si
dramatizaci pohádky „Budka v poli“. Děti dostaly zvířecí čepičky, aby
mohly předvádět žabku Kuňkalku, zajíčka Ušáčka, Pejska Čmuchálka,
kozlíčka Roháčka a zlého medvěda Křivošlapa. Svých rolí se zhostily na
jedničku, posílily své sebevědomí, paměť a učily se mluvit bez ostychu
před větším kolektivem dětí. Určitě se jím to bude hodit v 1.třídě, kam
většina z nich po prázdninách nastoupí.
A kdoví, třeba jednou z
některého vyroste opravdový herec nebo herečka :-).