Venku po sněhu ani památky, ale u nás, ve třídě Sluníček, máme pořád zimu i se sněhem, který už bohužel venku roztál. A jak vyrobit takový sníh?
Nápady dětí byly různé – z vaty, z bílého prostěradla, někdo řekl, že je
to stejně jen „jako“, že opravdivý sníh bývá jen venku. A měl úplnou
pravdu, my jsme si sníh udělali opravdu jen „jako“ a to z obyčejné bílé
pěny na holení.
V dostatečném množství jsme „ji“ nastříkali na
stoleček a ejhle, děly se divy. V ten moment se z dětí staly kouzelníci a
tvořitelé. Pěnu – sníh, různě roztíraly, otiskovaly do ní prsty, celé
dlaně, kreslily v ní sněhuláky, vločky, dělaly dlaněmi klouzačky a
vymýšlely bezva nápady a experimenty, při kterých využily štětce,
klacíky, vatové tyčinky a jiné dostupné předměty na tvoření. Tato
činnost je velmi bavila a zaujala.
Na závěr naší tvořivé
hry jsme si udělali pokus a hromádky pěny jsme dávaly do vody a
pozorovali, co se bude dít. Zjistili jsme, že i sníh jen „jako“ se
rozpustí jako ten opravdový venku. Snad nám brzy napadne, abychom mohli
bobovat a hrát si v opravdovém sněhu, který zatím v letošní zimě schází.
Přimlouvali jsme se také u paní Zimy, která seděla u nás ve třídě
(panenka v bílém kožíšku s třpytivým žezlem), snad nám naše přání brzy
splní.
Budeme čekat…
