ptaly se děti ze třídy „Sluníček“ druhý březnový týden, kdy jsme společně pracovali ve všech oblastech naší výchovně vzdělávací práce s pohádkou „O červené Karkulce.“ Notoricky známý příběh nám poskytl velkou inspiraci jako téma tohoto týdne, ať už k činnostem výtvarným, pracovním, pohybovým či dramatickým.
Už od pondělí děti zajímalo, kam se vlastně Karkulka vypravila s košíčkem plným dobrot, jaké zvíře potkala v lese a čím ji vylekalo. Které ze známých květin přinesla své babičce – byly ze zahrádky? Jak se jmenovaly? Nebo se jí zalíbily ty, které rostou na louce blízko lesa? Známe jejich jména? Společně jsme si o nich povídali, učili se je poznávat na obrázcích v knihách, na magnetické tabuli a v našich encyklopediích. Děti se dověděly, proč měl vlk tak velké oči, velké uši a pusu, když se chystal sežrat k odpolední svačině po babičce i nic netušící Karkulku. Děti velmi dobře vnímaly dobro i zlo v pohádce a s nadšením vítaly pomoc kolemjdoucího myslivce, který pohotově zasáhl a z břicha vlka osvobodil jak babičku, tak i Karkulku, obě živé a zdravé.
Děti pochopily, že tohle všechno se může stát pouze v pohádkovém světě, že realita, která nás obklopuje je docela jiná. Za tento týden s pohádkou vzniklo spoustu dětských výrobků, výkresů, při kterých si děti procvičily jemnou motoriku, paměť, fantazii, představivost, upevnily si správný úchop nůžek i pastelky, kreslily a malovaly a v neposlední řadě si vyzkoušely také zahrát maňáskové divadlo „O červené Karkulce“, kde zúročily své znalosti a vědomosti o této známé dětské pohádce. Procvičily si správnou výslovnost a gramatickou správnost mluveného slova. Obohatily svou slovní zásobu a zjistily, že hrát maňáskové divadlo není až tak snadná věc, jak by se zdálo.
Týden s pohádkou je za námi a my se můžeme těšit na ten příští, který nás už drobnými krůčky přivede k velikonočním svátkům, k jeho tradicím a zvykům, ke kterým se tak rádi v čase probouzejícího se jara vracíme.
