V rámci svátku dětí jsme připravili dobrodružnou cestu za pokladem Inků. Ranní obloha nás trošku vystrašila černými mráčky, které se ale brzy rozplynuly a modrající se nebe nám dávalo naději na pěkný, sluneční den.
Jednotlivé třídy vyrazily hned po ranní svačině na dobrodružnou cestu za pokladem, o kterém jsme věděli, že se ukrývá na ostrůvku na Zábraní, kde byl cíl naší cesty. Po barevných šipkách jsme postupovali krok za krokem k našemu cíli. Pokud někdo z dětí spatřil barevnou krepovou mašli, ať už na zemi či na větvičce stromů, byla to známka toho, že je potřeba se na takto označené místě zastavit a splnit úkol od paní učitelky. Tak jsme si během naší cesty hravou formou zopakovali znalost pravolevé orientace, poznávaní barev kolem nás, dověděli jsme se, co znamenají dopravní značky kolem nás, zopakovali jsme si početní představy při počítání oken v domech, které jsme cestou míjeli, či počítání aut, které jezdily po cestě.
Poznávali jsme stromy a keře, sem tam zahlédli známého ptáčka či broučka v trávě, o kterém jsme si hned povídali a dověděli se spoustu zajímavých věcí o životě v přírodě. Šipky na chodnících nás nakonec dovedly k cíli naší cesty, na Zábraní na dětské hřiště, kde nás čekalo díky paní učitelce Zálešákové občerstvení a osvěžení v podobě dobrého pitíčka a hlavně hledání pokladu, pro který jsme si sem přišli. A věřte, že našim vnímavým dětem netrvalo tak dlouho a našli ho . S jásotem a radostí zjistily, že je čeká koš plný sladkého překvapení – oplatky fidorky snědly hned na místě a medaile pověšené na krku si hrdě odnesly domů. Hřiště na Zábraní se téměř na hodinu stalo našim objektem pro dětské hry – kluci hráli fotbal, děvčata si stavěla ze stavebnic, či hrála s míčky, létajícími talíři a s ostatními dostupnými hračkami, které tady měly k dispozici.
K poledni jsme se sice unaveni, ale spokojení všichni vraceli do mateřské školy k dobrému obědu, který nám připravily naše paní kuchařky.
